Staré vápenky

V českých zemích se začalo vápno používat po příchodu křesťanství. Svůj hrad v roce 932 tak na vápno postavil kníže Boleslav. V roce 999 vlastnil vápenku Břevnovský klášter. Výroba vápna se značně rozšířila za Karla IV. V té době se vypaloval vápenec z Podolí, Braníku a Zlíchova v pecích umístěných v Praze na obou březích Vltavy.
Pálení vápna se postupně rozšířilo po celém území. Původně se pálilo v milířích a milířových pecích a později v pecích šachtových a kruhových. Používaná technologie kopírovala evropský vývoj vápenictví. První kruhová pec byla postavena v roce 1868 v Přerově. Po roce 1870 jsou stavěny hlavně šachtové pece podle plánů profesora pražské techniky Pacolda. Od roku 1880 nastavá značné rozšíření kruhových pecí, nejdříve v okolí Prahy a pak i jinde. Dochází také ke kumulaci výroby a soubežně se vyrábí cement a vápno. V roce 1872 byla postavena vápenice a cementárna v Berouně, roku 1875 vápenice v Hlubočepích. O něco později byly budovány vápenky v Sušici, Vápenném Podole, Litoměřicích, Železném Brodě, Štramberku, Čebíně, Přerově, Mikulově, Bohdíkové, Vápenné a dalších místech.
Velkého rozmachu doznává vápenictví po druhé světové válce. Zestátněné soukromé vápenky zanikají a stavějí se velké a moderní průmyslové závody. Ty už však většinou věškerou krásu "staré a poctivé práce" postrádají a informace o nich se zde objeví jen okrajově. (1)
Zdroj:
MUZEUM.MINERAL.CZ - Historie vápenictví (1)