FraJa SW

SoftWare, HardWare, Sítě, ...

Horní Bory



Horní Bory

Horní Bory

Horní Bory

Lokalizace:
Kamenolom 750 m VJV. od obce Horní Bory, 7,5 km SZ. od Křižanova. (1)

Informace o lokalitě:
V kamenolomu u Horních Borů se nalézají pegmatity s řadou minerálů. Mají menšími rozměry a nepravidelnými tvary. Obvykle jsou to tělesa pouze několik krychlových metrů velká, obvykle daleko menší. (2)

Geologie:
Lom je založený v granulitech borského granulitového masivu (strážecké moldanubikum). V lomu nalezneme světlé granulity s granátem které se často střídají s biotitickými granulity. Granulity se skládají z křemene, draselného živec, plagioklasu, sillimanitu, kyanitu, granátu a často také biotitu. Z akcesorických minerálů je přítomen hlavně rutil, apatit, zirkon, hercynit, ilmenit a monazit (Kotková et al. 2003). Vrcholné podmínky metamorfózy granulitů byly v této oblasti strážeckého moldanubika stanoveny na 850°C a 18 kbar (Kotková 2007). V důsledku retrográdních metamorfních reakcí pak byl kyanit částečně nahrazen sillimanitem a okolo granátu vznikly cordierit-křemenné a ortopyroxen-plagioklasové symplektity (Kotková, Melichar 2003). Foliace granulitů se převážně uklání k severozápadu. Granulity místy obsahují uzavřeniny a budiny vápenatosilikátových hornin a ultrabazických hornin. (1)

Mineralogie:
Mísař a Jelínek (1981), uvádí z borského granulitového tělesa uzavřeniny: dunitů (skládají se z olivínu, spinelidů a pyroxenů, někdy jsou patrné kelyfitické lemy po granátech), peridotity (relikty olivínu, minerály serpentinové skupiny, pyroxen, chlorit a vzácně flogopit), Pyroxenity (klinopyroxen, olivín, méně ortopyroxen a granát), eklogity (obsahují hlavně klinopyroxeny a granáty s kelyfitickými lemy), opálové uzavřeniny (opál vznikl za relativně nízkých teplot v povrchových podmínkách z ultrabazických hornin). Všechny typy uzavřenin mají na styku s okolními horninami vyvinuty reakční zóny tvořené hlavně mastkem, antofylitem a flogopitem. Uzavřeniny vápenatosilikátových hornin obsahují anortit, křemen, K-živec, diopsid až hedenbergit, grossular, kalcit, siderit, titanit, biotit, muskovit, chlorit, kobaltin (Fuksová 2010). Poměrně časté jsou žíly granitických pegmatitů které diskordantně proráží foliaci granulitů. Pegmatity tvoří drobné žíly nebo čočky s ostrým pozvolnými přechody do okolních hornin. Na základě mineralogie byly vyčleněny dva typy pegmatitů: cordieritické a turmalinické (Fuksová 2010). Oba typy se skládají hlavně z draselného živce, křemene, biotitu, muskovitu. V cordieritickém pegmatitu je výrazně zastoupen cordierit a navíc byl zjištěn také pyrit, arzenopyrit, löllingit. Turmalinické pegmatity obsahují skoryl, pyrit a často také apatit. Lokálně se v lomu objevily hydrotermální křemené žíly s turmalínem (dravit), případně karbonáty a apatitem. Pegmatitová a alpská parageneze se často překrývají (Špinar 1994). (1)

Pegmatity jsou trojího typu. K prvnímu patří světlešedé, živcem bohaté, do jisté míry žule podobné partie, obsahující často 1-3 cm velká zrna modrofialového cordieritu, který bývá často přeměněn v tzv. pinit. Ojediněle se v tomto pegmatitu objevuje biotit, skoryl a muskovit. K druhému typu náleží zrnitý až drobně blokový pegmatit, na jehož složení se podílí hlavně růžově nahnědlý ortoklas, křemen a poměrně hojný skoryl. Třetí typ je reprezentován drobně blokovým pegmatitem, tvořeným slabě narůžovělým draselným živcem, bílým albitem a šedavě bílým křemenem. Často obsahuje zrna světle zeleného apatitu, skoryl, případně lístky muskovitu. Z tohoto typu pegmatitu nejspíše pocházejí vzácné fosfáty-graftonit, mitridatit, vivianit a nejspíše baričit. V tenké pegmatitové žilce pronikající granulitem byly zjištěny čtyři světově vzácné minerály: ominelit, grandidierit, werdingit a boralsilit.
Lokalitu proslavily zejména krystaly turmalínu-skorylu, pocházející spíše z poněkud nížeji teplotních pneuma-tolyticko-hydrotermálních žil než z pegmatitů, vyplňující pukliny a mající blízko k alpským žilám. Krystaly skorylu jsou jak krátce sloupcovité, tak čočkovité. Bývají doprovázeny záhnědou, křišťálem, muskovitem, někdy apatitem a chloritem. Jedinečný čočkový skoryl z této lokality je vystaven v Národním muzeu v Praze. (2)

Zdroj:
Geologické lokality - Horní bory ID:1080 (1)
Minerály z Borů a Cyrilova - Horní Bory - kamenolom (2)


Horní Bory

Fotogalerie z návštěv

Horní Bory - 11.10.2008



Horní Bory

Fotogalerie nálezů

Připravuji...



Horní Bory

Literatura

STANĚK, Josef. Minerály Borů a Cyrilova u Velkého Meziříčí. Bory: Obec Bory, 2009.
ISBN 978-80-254-5387-2.

PAULIŠ, Petr. Nejzajímavější mineralogická naleziště Moravy a Slezska. Kutná Hora: Kuttna, 2001.
ISBN 80-86406-14-8.



Horní Bory